Competition

Národníklenot

Navštivtenás

Muzejní spolek v Kralicích

Autor: Zdeněk Fišer

Rostoucí povědomí o historické spjatosti Kralic nad Oslavou a Jednoty bratrské na přelomu 16. a 17. století a zvláště činnost tamní tiskárny vedlo od konce 19. století ke snaze toto období vývoje obce trvaleji připomenout a zakotvit je v povědomí české společnosti jako místo trvalé paměti národa. Jeho symbolem se měl stát Pomník Bible kralické, o jehož zřízení usilovala po roce 1900 skupina místních občanů i národně uvědomělí příznivci z širšího okolí, zejména z Brna. První světová válka však podobným snahám nepřála a také řadu let po ní nebyly podmínky pro to, aby se zmíněný pomník, navržený vynikajícím sochařem Janem Štursou, realizoval. Následně Národní jednota pro jihozápadní Moravu, respektive její pobočka v Kralicích, která stála u zrodu projektu, neměla sdostatek sil, aby jej finančně zajistila. Povědomí o významu Kralic nad Oslavou však v celé společnosti sílilo, zejména po vzniku samostatné Československé republiky, která hledala vlastní historické tradice, vytvářela své ideové mýty a místa paměti. Takovým místem se měly stát i Kralice nad Oslavou, jak naznačovalo již v listopadu 1920 velké shromáždění moravských učitelů, kteří tam uctili památku 250. výročí smrti Jana Amose Komenského.

Když byla v roce 1934 uspořádána v kralické sokolovně výstava reformačních tisků, úspěch akce aktivizoval řadu příznivců Kralic nad Oslavou a přivedl je k myšlence založit v místě spolek, který by se o historický odkaz staral a soustavně jej ve společnosti připomínal. Od návrhu k realizaci vedla rychlá cesta. Přípravný výbor vydal prohlášení k československé veřejnosti, v němž se uvádělo: „Jsouce si vědomi významu, který měl bratrský tisk, zvláště přepamátná Kralická bible nejen pro útěchu našich předků, ale i jako studnice správného jazyka v době probuzenské jako trvalé pojítko mezi Čechy a větví slovenskou, zakládáme Muzejní spolek pro uchování bratrských památek a tisků v Kralicích.“ Dne 2. února 1935 byly stanovy Muzejního spolku pro uchování bratrských památek a tisků v Kralicích, jak zněl oficiální název, schváleny zemským úřadem v Brně. Ustavující valná hromada se pak konala 5. května téhož roku v kralické sokolovně. Předsedou spolku byl zvolen Jan Pospíšil, vrchní magistrátní rada z Brna, místopředsedou řídící učitel z nedalekých Rapotic Jaroslav Nováček. V užším výboru pak ještě pracovali jednatel Stanislav Černý (od roku 1930 učitel v Kralicích nad Oslavou), pokladník Josef Kolínský (přednosta železniční stanice v Kralicích nad Oslavou) a Eduard Hron (přednosta železniční stanice v Náměšti nad Oslavou) jako matrikář. Širší výbor pak dotvořilo deset dalších osob (byl mezi nimi i Dr. Jaroslav Helfert, ředitel Moravského zemského muzea v Brně). Členové spolku mohli být zakládající s příspěvkem 500 Kč jednou provždy, nebo činní, každoročně platící příspěvek 5 Kč.

 

Před výborem především stála otázka, jak konkrétně dále působit. Respektovány pochopitelně musely být stanovy, určující spolku „sbírati památky Českých bratří, museálně je ošetřovat a chovati tak, aby byly k užitku odborného bádání, zvláště kralický tisk, mimo to i knihy, rukopisy, obrazy, mapy, podobizny, umělecké předměty, náčiní z doby bratrské a z oboru bádání o bratrské historii.“ Samozřejmě, dále zde byl sjednocující prvek výstavby pomníku Bible kralické, považovaný za prioritu a nejbližší úkol. Na schůzích výboru se o konkretizaci úkolů dlouhodobě diskutovalo. Například místopředseda Jaroslav Nováček na výborové schůzi spolku dne 2. června 1935 rozváděl základní myšlenku stanov následovně: „Stojíme před těžkým, vážným úkolem, avšak čím těžším, tím záslužnějším. Chceme sbírat památky bratrské, tyto němé a přece výmluvné svědky pronásledování nejlepších synů našeho národa, jejichž potem a slzami jsou proniknuty. Proto jsou u jejich potomků ceněny nad zlato. Ty pak, které se jinde náhodou uchovaly, jsou již shromážděny u bibliofilů v knihovnách veřejných a musejních.“ V zásadě vybízel, aby spolek utvářel sbírku bratrských tisků a za tím účelem zřídil síť spolupracovníků po celém státě. Dále chtěl vytvořit bibliografický soupis tisků zhotovených v Kralicích nad Oslavou. Posléze dodával: „Pokud nebude zřízeno muzeum okresní všeobecného rázu, bude naší povinností shromažďovati památky všeho druhu, zvláště věci, jež jsou (týkají se) z okolí kralického.“ V závěru své řeči uvedl: „Tím rozžehneme v Kralicích ‚věčné světlo‘, jež přivábí mnoho ctitelů bratrské myšlenky a pronikne myslí i svědomích těch, kteří se jí přišli pokloniti.“

 

Jistě po řadě interních diskuzí pak výbor Muzejního spolku shrnul své představy v Provolání muzejního spolku v Kralicích nad Oslavou z listopadu 1935. V něm se činitelům spolku ukládalo:

1. Zříditi v Kralicích museum, v němž by byly shromažďovány památky z doby bratrské, zvláště vzácný bratrský tisk, který ze zdejší tiskařské dílny po 42 let vycházel a z něhož se tu nic nezachovalo.

2. Pečovati o ochranu stavebních památek kralických (kostelík s jedinečnými nápisy a náhrobky z bratrské doby.

3. Působiti k tomu, aby byl co nejdříve zbudován pomník Kralické bibli podle návrhu mistra Štursy.

4. Pomocí kralické obce vybudovati novou školu, aby se ve staré budově soustředila naše práce do té doby, než bude postaven vlastní důstojný stánek musejní na místě bývalé tiskárny bratrské.

Následně se spolek obracel na „dobré Čechy a Slováky s uctivou prosbou, aby rozhojnili naše řady, stali se našimi spolupracovníky a nové nám získávali.“

Prvním konkrétním výsledkem činnosti spolku se skutečně stalo odhalení pomníku Bible kralické dne 6. září 1936 před budovou kralické školy. Slavného dne se nedožil předseda Jan Pospíšil, který nečekaně zemřel 28. července 1936. Na jeho místo byl zvolen Dr. Karel Mrázek, obětavý dlouholetý činitel Národní jednoty pro jihozápadní Moravu. Změna postihla také pomník sám. Nerealizoval se tři desítky let starý návrh Jana Štursy, ale instalován byl pomník dle návrhu architekta Osvalda Pořízky a sochaře Josefa Axmana. Sestával ze dvou bloků. Na nižším, připomínajícím oltářní mensu, je rozložena bronzová kniha, symbolizující překlad a tisk Bible kralické. Druhý, svisle stojící blok za prvním, nese dvě bronzové desky. Na levé je text: „Památník tvůrcům, překladatelům a tiskařům Kralické bible, kteříž byli: Jan Blahoslav, Ondřej Štefan, Mikuláš z Kaménka, Lukáš Helic, Jan Eneáš, Izaiáš Cibulka, Jiří Strejc, Jan Kapita, Pavel Jessen.“ Na pravé desce pak: „Jan Efreim, Samuel Sušický, Adam Felín, Jan Němčanský, Zachariáš Ariston, Zachariáš Solín, Václav Elam. Postavila na paměť 300letého výročí smrti Karla staršího ze Žerotína Národní jednota pro jihozápadní Moravu o svém 50ti letém jubileu 1936.“ Slavnostním řečníkem byl tehdy známý historik prof. Ferdinand Hrejsa.

V následných letech se vedení spolku zaměřilo jednak na rozšiřování členské základny, jednak na budování muzea. V obojím bylo úspěšné. Jestliže v roce 1936 čítal spolek celkem 228 členů, o rok později, v březnu 1937, vykázal již 411 členů. Úspěšné vytváření fondu všeho, co souviselo s Kralicemi nad Oslavou a Jednotou bratrskou, respektive s reformací vůbec, pak dokládají zprávy z členských schůzí a z valných hromad spolku. Konečně vedení spolku se snažilo zorganizovat masové akce, když 13. června 1937 a také následný rok uspořádalo tzv. I. (respektive II.) národní pouť k pomníku; účast při první vzpomenuté akci činila asi 3 000 osob. Rozšiřovány byly také sbírky. V roce 1936 byl učitelkou Marií Weignerovou založen Hlavní inventář sbírek a knihoven, rozdělený do řady tematických oddílů (N – nábytek, O – obrazy, M – mapy, F – fotografie, R – rukopisy, S – staré tisky atd.). Zvláštní pozornost pak byla věnována získávání těch tisků, které byly vytištěny v Kralicích nad Oslavou. Některé z nich se podařilo získat dary, jiné nákupy. Někdy získání vzácného tisku trvalo i léta, jako v případě proslulé kralické šestidílky, jejíž komplet se podařilo dát dohromady až po devíti letech usilovného shánění (v roce 1944, každý svazek pocházel od jiného držitele).

Poklidný rozvoj spolkové činnosti však netrval dlouho. Události tragického roku 1938, zánik Československé republiky a vznik Protektorátu Böhmen und Mähren poznamenaly i činnost spolku, jak dokládá souhrnná zpráva o jeho činnosti za roky 1938 a 1939, přednesená na valné hromadě 25. března 1940: „Vážné události posledních dvou let měly odezvu i v činnosti muzejní. Naše starost směřovala hlavně k tomu, aby se naše sbírky neporušeně dochovaly.“ Vedle toho se vedení spolku podařilo v prvních válečných letech prosadit konání dvou výstav. První v roce 1940 pod názvem Bible a český národ, která měla nepochybně ideový podtext; druhá se konala v roce 1941 a připomínala 500. výročí od objevení knihtisku. Další akce již okupační režim nepovolil.

S radostí pak bylo přivítáno osvobození republiky. Ve svobodném ovzduší se nadechl i výbor Muzejního spolku v Kralicích, hledající nové směrování své činnosti. Budoucí cíl nalezl ve vybudování „muzejního stánku“ na místě bývalé kralické tvrze, v níž kdysi působila tiskárna Jednoty bratrské. První schůzi spolku, konanou 15. srpna 1945, řídil již třetí předseda Karel Mornstein, který se funkce ujal ještě za války, po náhlé smrti předsedy Karla Mrázka 23. ledna 1942. Výbor utrpěl ještě další ztrátu, a to smrtí matrikáře Eduarda Hrona, popraveného v Kounicových kolejích v Brně za heydrichiády. Významnou podporu pro spolek znamenala návštěva prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše dne 17. června 1946. Jeho následný dar umožnil Muzejnímu spolku vykoupit tzv. Adamův domek, postavený na části zaniklé kralické tvrze. V květnu 1947 pak spolek vydal svou první ročenku v nákladu 1 000 výtisků.

Do osudů Muzejního spolku v Kralicích nad Oslavou postupně zasáhly změny po únoru 1948. Zpráva z valné hromady, konané 21. března 1948, ještě vděčně vzpomíná štědrosti prezidenta Edvarda Beneše, zároveň však zdůrazňuje, že „spolek se staví neochvějně za program vlády Klementa Gottwalda“. Rovněž bylo jednomyslně odsouhlaseno udělení čestného členství tehdejšímu ministru školství Zdeňku Nejedlému. Dokonce byl zřízen tzv. akční výbor spolku, který rozhodl o změně ve vedení spolku – do jeho čela byl postaven Josef Vrba z Kralic nad Oslavou. Ten přednesl návrh na budoucí rozšíření muzea bratrských památek, „takže se potom stane důstojným obrazem slavné doby bratrské i reformační, kterouž pokládá Frant. Palacký s Tomášem G. Masarykem za vrchol českých dějin.“ Podle zmíněné zprávy spolek tehdy čítal 411členů, z toho tři čestné a osmnáct zakládajících.

 

Spolek tedy chtěl pokračovat ve shromažďování sbírkových předmětů a v jejich prezentaci cestou vybudování samostatné muzejní budovy na troskách někdejší tvrze, zčásti zastavené domy místních obyvatel. Rovněž chtěl pokračovat ve vydávání vlastních ročenek a ve výstavní činnosti. Jejím projevem byly výstavy, nepochybně ideově podmíněné dobou, jako v roce 1951 výstava Od Bílé hory do zrušení nevolnictví, dále Husitská revoluce na Moravě (1952), Bratrský tisk ivančický a kralický (1953) a konečně Dvacet let muzejní práce v Kralicích (1954).

Doba však zatím směřovala k jinému řešení. Politickou cestou bylo rozhodnuto o postupném zrušení téměř veškeré spolkové činnosti v celém státě a o vybudování sítě profesionálních institucí včetně muzeí, které měly převzít i úkoly různých muzejních spolků. Výbor Muzejního spolku chtěl zániku čelit převedením sbírek pod významnou muzejní instituci s celomoravskou působností, jak uvádí zápis z jednání výboru ze dne 13. listopadu 1952: „Členové výboru pokládají za naprosto nutné požádati ředitelství Moravského muzea, aby přijalo sbírky muzejní kralické do depozita, při čemž by Muzejní spolek potrval tak dlouho, jak bude příslušnými dozorčími úřady připuštěno a podporoval by dle svých sil rozvoj muzea.“ Dále výbor projevil přání, aby „ředitelství Moravského muzea přijalo dosavadní činovníky kralického muzea za poradce, příp. pomocníky historického oddělení.“

Muzejní spolek v Kralicích nad Oslavou měl štěstí v tom smyslu, že se mu touto cestou skutečně podařilo předejít jeho faktickému zrušení v následných měsících. Po jednání jeho představitelů se zástupci ministerstva kultury byla dne 26. listopadu 1954 uzavřena vzájemná dohoda s Moravským muzeem v Brně. Jí spolek věnoval své sbírky státu s podmínkou, že zůstanou v Kralicích; jejich novým správcem se tedy stala zmíněná muzejní instituce. Spolek si ponechal příruční knihovnu, nábytek a získanou část tvrziště. Dohodnut byl i nový název: Muzeum bratrských památek v Kralicích, pobočka Moravského muzea. Od té doby se vlastně muzejní činnost v Kralicích nad Oslavou odehrávala po dvou kolejích, kdy nakonec nad amatérskou převážila profesionální složka. Moravské muzeum v roce 1956 zahájilo přičiněním Dr. Vlasty Fialové rozsáhlý výzkum tvrziště, který v následných patnácti letech přinesl pozoruhodné výsledky. Činitelé Muzejního spolku se zase soustředili na spolupráci s s tehdejším kralickým Místním národním výborem, jejímž hmatatelným výsledkem v letech 1967–1969 byla výstavba objektu Památníku Bible kralické (v dobových dokumentech bylo ovšem psáno o Památníku kralických tiskářů), jehož projektantem byl významný architekt Bohuslav Fuchs. Stavba si vyžádala náklady ve výši 867 000 Kčs, vnitřní vybavení stálo dalších 280 000 Kčs. Občané Kralic nad Oslavou během výstavby památníku odpracovali na 5 000 brigádnických hodin zdarma.

 

Zpřístupnění objektu se už stalo záležitostí nového výboru a nového předsedy spolku, jímž byl od poloviny roku 1966 Dr. Milan Kopecký, pozdější profesor na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnes Masarykovy univerzity) v Brně. Vedle otevření památníku 28. září 1969 inicioval již od roku 1967 vydávání odborného sborníku, nazvaného Z kralické tvrze, svým obsahem zaměřeného zejména na činnost Jednoty bratrské, reformaci vůbec a období 16. a 17. století; občas se na jeho stránkách objevily také články s regionální tématikou. Dosud vyšlo 23 svazků, poslední pak v roce 2006.

Po roce 1970 Muzejní spolek v Kralicích nad Oslavou existoval sice dál, jeho činnost však postupně ustávala, respektive hlavní složky jeho činnosti zcela převzaly profesionální instituce a vysokoškolští pracovníci, především prostřednictvím Moravského muzea. Vedle již vzpomenutého prof. PhDr. Milana Kopeckého, DrSc., který řídil spolek a jeho ročenku prakticky po čtvrt století, se na jeho činnosti významně podílel doc. PhDr. Jan Skutil, CSc., pracovník zmíněného Moravského muzea. Postupně také v důsledku přirozené generační výměny odešli z výboru dobrovolní pracovníci, za něž již nebyla náhrada ze zájemců ať už místních nebo z regionu vůbec. Určitým pokusem o navázání na předválečné akce spolku bylo konání slavností kralických tiskařů, poprvé v září 1979 v rámci oslav 10. výročí otevření památníku. Ale i tato iniciativa po několika letech skončila.

Muzejní spolek v Kralicích nad Oslavou se tak tiše vytratil z povědomí veřejnosti a dnes prakticky již neexistuje. Hluché se ukázaly i případné snahy o jeho vzkříšení po roce 1990. Myšlenky, jimiž vznikl, však byly bohatě naplněny a prostřednictvím Památníku Bible kralické zůstávají živé dodnes. Za vše, co jeho někdejší činovníci i členové ve prospěch svého ušlechtilého programu vykonali, jim patří nemalé ocenění a trvalá památka u jejich následovníků.

 

Fišer, Zdeněk: Muzejní spolek v Kralicích (vznik, činnost a odkaz). In: Kralice nad Oslavou. Brno 2010, s. 421 - 432