VÝZVA KRALICKÁ

Nejen základy české gramatiky

Nejen kulturní dědictví 

Nejen vlastenectví

Takto stručně a výstižně komentovala toto výročí Jednota bratrská. Bible kralická dala naší krásné řeči řád. Uchránila ji před zánikem, když se své mateřštiny Češi pod nátlakem, ale mnozí i dobrovolně vzdávali. Pomohla češtině odolat i sice dobře míněným, ale škodlivým snahám "brusičů jazyka", kteří sami sobě udělili právo do jejího vývoje svévolně zasahovat. Nebýt Bible kralické, možná bychom dnes česky vůbec nemluvili. Naše řeč se mohla vyvíjet svobodně a přirozeně. Zastaralá slova a pravidla opouštěla a přijímala nová.
Jaká je vlastně dnešní čeština? A jak s ní zacházejí sdělovací prostředky? Může být stejně krásná jako ta kralická, jenže takovou ji téměř nikde neslyšíme. Způsob, jak s ní nakládají mnohé soukromé rozhlasové stanice, je zločinem proti lidskosti. Řeč našich politiků je často zpotvořená formou i obsahem. A tam, kde bychom ji měli právo slyšet v plné kráse, v rozhlasovém a hlavně televizním zpravodajství, působí novodobí brusiči jazyka, kteří opět, tak jako jejich předchůdci v devatenáctém století, chtějí vzít vývoj češtiny do vlastních rukou. Používání spisovné formy považují za "jazykové pokrytectví" a sami sebe prohlašují za "věrozvěsty moderního českého jazyka". Výraz "věrozvěst" byl jistě míněn v nadsázce, ale to nic nemění na škodlivosti jejich počínání. Samozřejmě, že ani z televizního zpravodajství krásná spisovná čeština úplně nevymizela. Například pan Jakub Železný je jeden z řady těch, které je radost poslouchat. 
 

"Nejsem z toho hepy, ale už máme připravenu roudmap..."

Takto komentoval jednu z mnoha krizových situací na naší politické scéně ministr české vlády. Už se zase mnozí z nás zříkají vlastní řeči. Bez nátlaku, zcela dobrovolně. Už zase pro mnohé z nás není dost dobrá.
Nevnucujme češtině anglické protézy. Chraňme ji před novodobými brusiči a samozvanými věrozvěsty. Mějme ji v úctě a mějme ji rádi. Jenom tak může sama růst a košatět. Bude současná, a přitom stejně spanilá jako ta z Kralic. A takovou ji potřebujeme. Abychom věděli, kdo jsme.

Josef Dudek