Nejstarší dějiny Kralic nad Oslavou

Text převzat z prvního průvodce Památníkem Bible kralické, vydaném v roce 1972.

PhDr. Vlasta Fialová, k tisku připravil PhDr. Jan Chaloupka z Brněnského Zemského muzea:

Podle vykopané keramiky, jejíž nejstarší kusy se blíží až pražskému typu, a podle 6 esovitých zaušnic, nalezených v hromadném hrobě mladohradištního typu, u apsidy sakristie kostela sv. Martina, můžeme soudit, že dnešní Kralice vznikly na území slovanského hradiska. Svoje jméno dostaly po ozbrojené družině prvního českého krále Vratislava (Kralici královi lidé), který ji tu usadil na oporu své královské moci proti brněnskému údělnému knížeti Konrádovi. (Podobně asi vznikly Kralice na Hané proti Olomouci).

Nejstarší budovou v Kralicích je kostel sv. Martina, vlastně jeho dnešní sakristie, původně samostatný předrománský kostelík z konce 11. století, k němuž byla o 200 let později přistavěna lod' s presbyteriem a věží. Byl vystaven z lomového kamene kladeného řádkovitě na tvrdou vápennou maltu. Okolo r. 1300 byl vyzdoben nástěnnými malbami, které tvoří přechod mezi byzantsko-románskými freskami a vyspělou malbou gotickou. Poněvadž kostel trpěl od počátku vlhkostí, zachovaly se malby jemných barev pouze na závěru presbytáře, a to korunování Panny Marie a obraz sv. Martina dělícího se o plášť se žebrákem, kromě části pašijového výjevu na zdi východní.

V této době už patřily Kralice vladyckému rodu, který měl ve znaku dvě zkřížené sekery bradatice a jehož členové se psali Kraličtí z Kralic. V polovici 14. století si vystavěli na návrší nad kostelem kamennou tvrz, která měla, jak ukázal archeologický výzkum, podobu protáhlého obdélníka (24 mX10 m). Nejvýraznější z jejich obyvatel byl vzdělaný a statečný rytíř Jindřich Kralický z Kralic, který žil řadu let v Nizozemí při dvoře bývalé české a uherské královny Marie Habsburské. Z bohatého Nizozemí si dovážel nejen zálibu v renesanční nádheře, ale i prostředky, které mu umožnily přestavět gotickou tvrz na renesanční zámeček. První manželka Jindřichova Judyta z náměšťské větve pánů z Lomnice mu zemřela r. 1546. Druhá paní z téhož rodu, ale z větve velkomeziříčské, byla mu za jeho nepřítomnosti nevěrná a byla proto zazděna. Nato Jindřich prodal Kralice svému synovci Janu st. z Žerotína na Náměšti nad Oslavou a odstěhoval se na Dalešice, kteréžto panství dostal od Ferdinanda I. za služby, kterými jeho sestře, královně Marii „v Nýdrlandu velmi platen byl". Do Kralic se vrátil až v r. 1576 ke svým předkům do hrobky v kralickém kostele.

Nový majitel Kralic, Jan starší z Žerotína, obětavý člen Jednoty bratrské, propůjčil kralickou tvrz za úkryt její tajné tiskárně a byl tomuto jejímu ,,klenotu" dobrým ochráncem ze svého blízkého sídla, zámku Náměště nad Oslavou. V úloze mecenáše a ochránce bratrské impresí pokračoval pak i jeho syn, Karel starší z Žerotína, přední moravský státník a v letech 1608-15 zemský hejtman Markrabství moravského.

Archeologický výzkum kralického tvrziště přinesl i cenné poznatky ze života poddaných. Před hlavním vchodem do tvrze bylo v hloubce 2 m odkryto obydlí rolnické rodiny, které zničil požár okolo r. 1300. Roubené stavení na kamenné podezdívce nebylo celé uchováno, pouze obytný prostor o rozměrech 3,5 m x 4 m s pecí a ohništěm. Na něm stálo nebo leželo 5 bezuchých hrnců s malým ouškem. U toho byla jediná poklička s provrtaným otvorem v knoflíkovém držadle. Dala se použít na kterýkoliv z hrnků. V popelu ohniště se našlo 24 kamenů používaných zřejmě na ohřívání většího množství vody (snad podobně, jako se na jižním Valašsku ohřívala voda na praní ještě na počátku tohoto století). — Nedaleko ohniště ležel srp protáhlého tvaru a chomáč zuhelnatělé velmi jemné lněné tkaniny plátnové vazby. Podle těchto nálezů se zdá, že životní úroveň kralického zemědělce na počátku 14. století byla poměrně dost vysoká.